JAK DOSÁHNOUT HARMONIE V RODINĚ?
Jak funguje (ne)zdravý vztah mezi partnery?
Informace, které zde s vámi sdílím jsou mé osobní prožitky, také spousta informací je ze sdílení ze své osobní praxe s klienty, kterou mám otevřenou v Rosicích u Brna. Je možné ke mě přijít na individuální setkání, konstelační náhledy, Fenkineziologii, práci s emocemi (emoční odblok) a rodinné konstelace popřípadě konstelační večer, který je vždy tématicky zaměřený (máma, táta, sourozenci).
Prosím neberte tyto informace jako dogma, ale jako možnost inspirace.
Děkuji Katy
Vzpomínáte si někdy na dobu, kdy jsme byli děti? Nic jsme nemuseli,… měli jsme dva úžasné „bohy“ mámu a tátu. Uměli nás pohladit, pochovat, nakrmit,… A díky slovům, které k nám šly, jsme si začali stavět svět. Bylo nám ukazováno, to je slunce, to je mrak, to je jablko, říkali nám co cítíme, co čicháme, co je to a co je zase tamto. Takto jsme všemu ještě rozuměli, jenže potom nám ti bohové přitvrdí a vytáhnou přídavná jména, jaké to je? No jaké? Dokud je to bílé, černé, malé, velké, tak se v tom tak nějak vyznáme. Jenže potom přijde na řadu dobré a špatné a tady nastává zmatek, protože tady se ani rodiče většinou neshodnou. Tady ale nastává chaos, protože potom se dítě několikrát za den stává dobrým a několikrát špatným. Dítě najednou zjistí, že jsou v něm dvě poloviny, hodná polovina a ta špatná polovina. A pro kterou polovinu se dítě většinou rozhodne? Bude tím dítětem, které má stále nějaký zákaz, je na něj řváno anebo bude tím hodným, které je chváleno, opěvováno? Co jste si vybrali vy?
Být rodičem je náročná životní role. Netrvá rok, ani dva, ale několik desítek let a je s ní mimo jiné spojena obrovská zodpovědnost, kterou si uvědomuje, až se rodiči stáváme.
Ptali jste se někdy sami sebe: „Jaký vztah máte vy s mámou a tátou?“
Tato otázka padne skoro na každém setkání s klientem. Odpověď většinou bývá velmi opatrná, tedy typu: „Vcelku dobrý, ale…“ (možná i z důvodu, že se nás na vztah s rodiči zeptal někdo poprvé. Nemáme nachystanou žádnou odpověď a mysl jsme překvapili).
Pokud by se někdo chtěl sám zamyslet nad vztahem ke svým rodičům, zkuste si udělat takový malý pozorovatelský náhled a sami sebe se zeptejte:
Jaké měli rodiče dětství?
Vyrůstali v milujícím prostředí s bezdpodmínečnou láskou?
Čím si v životě prošli?
Jaké vzorce si nesou z dětství? Od svých rodičů, od spolužáků, sourozenců?
Kdo jim ublížil? A jak se potom zachovali?
Kolik otázek zůstalo a nebylo zodpovězeno?
Kolik toho o životě svých rodičů? A jejich rodičů a jejich rodičů?
Málokteré dítě ví o dětství svých rodičů. A i když něco ví, nemůžeme hodnotit, protože my jsme jejich život v dětství neprožili. My jen máme nějaké informace, které jsou nám předány.
TIP
Ptejte se svých babiček, prababiček, dědečků,…jak žili. Jak se seznámili. Historky z rodinných setkáních.
Málokdo se zajímá o minulost. Přitom předci mají tolik zkušeností, příběhů, rad, které nám mohou předat a sdílet, když jim dáme prostor a bude těmi, kteří nebudou hodnotit, ale naslouchat. Zamyslete se, až pojedete na návštěvu k rodině, o čem si chcete povídat, možná budete mile překvapeni, kolik hezkých věcí se dozvíte. Možná i méně hezkých. Ale i to patří k životu a je třeba si to uvědomit a přijmout že to tak jednoduše je.
Co znamená šťastné dětství?
Často slýchávám od klientů o ne úplně šťastném/jednoduchém dětství.
Položme si otázku: „Co to znamená šťastné dětství?“
Odpověď se bude různit duše od duše, člověk od člověka, rodič, ještě ne rodič. Pokud by se dělo, že naše dětství je „bezchybné“, ptám se, co by nás potom motivovalo? Z čeho bychom rostli?
Není možné pochopit v plném rozsahu své rodiče, pokud nemáme vlastní děti. Sama si vzpomínám, když mi někdo sdílel strasti se svými dětmi a já odpovídala: „Ano, chápu.“ Chápala jsem tehdy toto sdílení jen ze svého úhlu pohledu, ze své zkušenosti dítěte, ovšem nebylo možno pochopit toto v celé šíři, z pohledu rodiče. Až nyní jako máma dvou dětí Kubík *2016 a Adélka *2018 dokážu spoustu věcí pochopit, protože je prožívám 24/7.
Ze zdravého spojení s rodiči, s mámou, vznikají šťastná partnerství (jeden z konstelačních principů). Ptáte se proč? Zase odpovědí na tuto otázku je spousta, podle B.Hellingera je jedna z nich osamělost. Máma s tátou představují naše kořeny, výživu (tady se můžete zamyslet nad tématem poruchy příjmu potravy, přejídání, odmítání jídla, hubnutí, přibírání…). A právě od svých rodičů můžeme čerpat tuto energii do našich životů, my jako rodiče ji předáváme zase svým dětem a tak plyne tok životní energie dál a dál.
DĚLÁM SVÝM RODIČŮM PARTNERA?
Stává se, že se jako milující děti, které pro své rodiče udělají cokoliv, stavíme do role partnerů. Většinou se to děje, když se rodiče rozvedou, nebo jeden z rodičů přestane fungovat. Tady je potřeba si uvědomit jako rodič, že se toto děje a přestat s tím. Dítě samo nepřestane, připadá mu to v pořádku, protože to jinak nezažilo. Přenáší si tento model fungování vztahu do svých vztahů a dojde ke třenicím v partnerství, nesrovnalostem, náserům a hádkám.
Jenže jak si mám něco uvědomit, když o tom nevím?
A tady nastává velmi náročná situace, kdy mi si neuvědomujeme, že děláme něco nezdravě. Jedna z možností je si přiznat, že nejsem dokonalý, mám svá zranění, kde si některých jsem vědom a někde si vědom nejsem a začít se ptát. A z toho plynoucí možnosti cesty. Terapie, masáže, různá energetická cvičení. Metod, jak si svítit na svá tmavá místa je mnoho. Udělat ten první krok je ovšem pro spoustu z nás velmi náročné. Až tak, že ho mnohdy nikdy neuděláme.
Čas plyne a my vyrosteme a hledáme si životní partnery. Vše, co jsem se doposud naučil od rodičů začínám praktikovat v životní praxi. A co se může stát?
DĚLÁM PARTNEROVI MAMINKU?
DĚLÁM PARTNERCE TATÍNKA?
Naučili jsme se tento model z dětství, chceme přeci udělat partnera šťastným, tak jak to například dělala vaše máma vašemu tátovi nebo naopak.
Tento model nemůže nikdy fungovat jako zdravé a šťastné partnerství. Oba partneři kdesi v hloubi sebe cítí, že nejde o partnerský, manželský vztah, ale neví co se děje, proč se to děje. Dochází k různým třenicím, které většinou vedou k eskalaci. Pokud totiž nastavíme vztah podle tohoto modelu, musíme si uvědomit, že v tomto typu vztahu je jiná energie, energie podobná vztahu dítě – rodič (energie ochranitelská, pečující, můžou zde být příkazy, rozkazy, které byly naučeny v dětství,..), ne muž – žena (sexuální a s ní spojená energie tvořivá, podporující, partnersky respektující, intimní).
Děti jsou úžasné, milující bytosti, které mají mámu a tátu na prvním místě. Málokteré dítě umí rodičům říct NE (což se potom v dospělosti může projevovat nemožností říci NE širšímu okolí). Ano chápu, kolikrát se děti zlobí, jsou negativní ke svým rodičům. Nenechte se tady mýlit, hluboko uvnitř je v rodiče velká důvěra, i když navenek to tak nevypadá. Viděla jsem sama u sebe, když jsem si začala zpracovávat vztah s rodiči, kolik zranění, bolesti a nezpracovaných, za to dobře uložených emocí ze vztahu rodič – dítě vyplynuly. Kolik práce je potřeba udělat, kolik věcí si zvědomit, než se vůbec dokážeme zorientovat, kdo jsme a jaká je naše role, cesta. Kolik „balíčků“, které jsme si většinou nevědomě naložili na záda, na naše trapézy a které si neseme každý den s sebou. Možná jsme si pár „balíčků“ naložili i vědomě v dobré víře, že pomáháme.
JENŽE MY ZA TO OČEKÁVÁME,
že budeme milováni, že nám bude dána pozornost, po které touží každé dítě v jakémkoliv věku a s tím vším spojené obejmutí či pochvala. A tohle všechno očekáváme od rodičů, ale chceme to od partnera. Tímto ve vztahu, v nás nastává přirozeně ZMATEK.
Tato cesta není tou tvořivou, láskyplnou ve zdravé formě bytí a žití. A tímto způsobem si pochvalu, obejmutí ani pozornost v takové formě, jakou očekáváte, nevysloužíte.
Tohle téma je opravdu obsáhlé a mnoho z nás se snaží v tomto tématu šťourat a pitvat. Místo úlevy, která přijde, když je možnost se na téma rodiče podívat z jiného úhlu pohledu, buď třetí nezúčastněnou osobou (terapie, sdílení) nebo pokud jste pokročilejší tak ve formě pozorovatele (mindfulness), přijde náser.
Přijmout rodiče celé, takoví jací jsou. Přijmout je do celého svého srdce je pro mnohé z nás těžký, možná i nadlidský úkol.
Ptáte se PROČ? Ano to je dobrá otázka a zeptejte se sami sebe, zdali jste přijali vaše rodiče. Takoví jací jsou, ať už z vašeho úhlu pohledu udělali/dělají cokoliv.
Až uvidíte, odpustíte, přijmete (často i sami sobě, nejen rodiče), dostane se vám krásného daru. Zůstanou ve vašich srdcích, bez výčitek, bez výhrad, takoví jací jsou. V rodinných konstelacích se vždy ukazuje, že ať je vztah dítě rodič jakýkoliv, rodič své dítě miluje a to je důležité si uvědomit, pokud to zatím neumíte prožít, necítíte to, alespoň si to řekněte (uvědomte si to, že to tak máte). A moc fandím všem, aby to jednou pocítili, třeba v konstelacích, třeba někde jinde.
Potom se začnou přepisovat staré vzorce a začnou se psát nové.
UVĚDOMĚNÍ
Uvědomujme si, co říkáme, jak říkáme. A i když si uvědomíme, že jsme řekli hloupost (řekli mámě, řekli tátovi a mrzí nás to dodnes) – v pokoře se omluvit a třeba sám pro sebe (v době těchto uvědomění mohou být rodiče na druhém břehu). Tímto způsobem si totiž projíždíme nové dráhy v mozku a přepojujeme spojení, abychom příště mohli zareagovat na danou situaci, jinak, nově, svobodně bez vzorců, které jsme za život nasbírali (představte si dálnici, po které denně jezdíte, i několikrát a vedle ní louku a na ní tenkou ještě úplně neprošlapanou cestičku). Dálnice symbolizuje vzorce a programy, které máme již roky a ta nevyšlapaná cesta? Dělat věci nově, pro život. Každý den sbíráme nové zkušenosti a každý den máme možnost dělat věci jinak.
Moc Vám/nám fandím na cestě a třeba se někdy, někde potkáme a naše cesty se na chvíli nebo delší čas propojí, kdo ví.
Prožívejme s vděčností a láskou.
Katy
ZDROJE
Jaroslav Dušek 4 Dohody (velmi doporučuji a určitě stojí za shlédnutí. Najdete je na youtube).
Bert Hellinger