CO ŽENY SKUTEČNĚ HLEDAJÍ
NA RETREATECH?


RETREAT NENÍ ÚTĚK OD ŽIVOTA, JE TO NÁVRAT K SOBĚ

Sedím pár dní po dalším retreatu u koní a cítím obrovskou vděčnost.

Za ženy, které přijely.
Za důvěru.
Za sdílení.
Za všechny prožitky, které během těch několika dní otevřely.

A znovu si uvědomuji, proč tyto pobyty tvořím.

Na retreaty přijíždějí ženy různého věku. Někdy je jim dvacet pět, někdy padesát pět. Velmi často se vůbec neznají. Některé přijíždějí poprvé, jiné už mají zkušenost s mojí prací.

Každá z nich ale přijíždí s něčím, co si v sobě nese a neví si s tím rady.
S únavou.
Přetížením.
Samotou.
Potřebou zastavit.
Možná zkusit něco nového. Nebo jen s pocitem, že už takhle dál nechce fungovat.

zensky-retreat
Retreat pro ženy – co na něm opravdu hledají?

A právě retreat vytváří prostor , kde se tohle všechno může na chvíli zpomalit. Program retreatů nikdy není pevně daná struktura, která se musí za každou cenu dodržet. Vždy vzniká podle toho, co je zrovna potřeba. Podle skupiny. Podle počasí. Podle energie.

Protože nevěřím tomu, že uzdravení vzniká pod tlakem.
Naopak.

Velkou část retreatů tvoří právě zkušenost, že žena nemusí nic. Když je ráno meditace nebo jóga, můžeš přijít. A také nemusíš.
Když probíhají konstelace, můžeš jít do procesu. A nebo nemusíš. 
Když místo programu potřebuješ odejít do lesa, sednout si do trávy, spát nebo být sama, můžeš.

CO SE STANE, KDYŽ NA PÁR DNÍ ODLOŽÍŠ POVINNOSTI, VÝKON A OČEKÁVÁNÍ?

Možná to zní jednoduše, samozřejmě. Ale právě tohle bývá pro mnoho žen jedna z nejtěžších věcí. Nemít pocit, že musí být všude. že jim něco uteče. Že někdo bude hodnotit, že nejsou dost, když nejsou na programu. A tady se velmi často dotýkáme  hlubších vrstev nervového systému., tlaku a starých zranění.

Na retreatech pracujeme hodně skrze prožitek. Protože věřím, že právě prožitek dokáže přepsat jiný prožitek. A právě proto jsou součástí retreatů i rodinné konstelace. Umožňují něco opravdu ucítit. Uvidět souvislosti. Dotknout se míst, na která v běžném životě často nemáme prostor.

MNOHO ŽEN PŘIJÍŽDÍ ODPOČÍVAT,
PŘITOM ODJÍŽDÍ S NĚČÍM MNOHEM CENNĚJŠÍM

Velmi často ženy sdílí, že přijely hlavně odpočívat. A ano, odpočinek je jedním z hlavních témat retreatů. Jenže opravdový odpočinek není jen o tom ležet a nic nedělat. Někdy odpočinek začíná až ve chvíli, kdy si dovolíme přestat držet všechno pohromadě. Kdy si dovolíme cítit únavu, kterou jsme dlouho přehlížely.
 
Tohle téma se velmi otevřelo i mně samotné po autonehodě, kterou jsem nedávno zažila. Až skrze vlastní proces a terapie jsem si dokázala opravdu připustit, jak obrovská únava ve mně už dlouho byla. Únava, která čekala na to, až ji konečně uvidím. A uvědomila jsem si jednu důležitou věc: únavu nejde odložit.
Nejde ji „dořešit později“. Nejde ji přetlačit výkonem. Když se ozve, potřebuje jediné: odpočinek.
 
A právě tohle retreaty ženám velmi často přináší.

Nejen prostor vypnout. Ale prostor opravdu se vrátit k sobě. K tomu, co potřebuješ. Co cítíš. Co tvoje tělo potřebuje.

NĚKDY NEHLEDÁME ZMĚNU – JEN MÍSTO,
KDE MŮŽEME NA CHVÍLI POVOLIT

Velkou součástí retreatů jsou ale i vztahy a nová spojení. Dnes velmi často slýchám od žen, že si nemají s kým opravdu promluvit. Bez rad. Bez zlehčování. Bez vět typu: „To tak mají všichni.“ A právě v bezpečném prostoru často vznikají velmi hluboká přátelství. Protože mnoho z nás kolem sebe nosí různé obranné vrstvy a zdi. A ne vždy je jednoduché se otevřít. Ale když vznikne bezpečí, něco se začne měnit. 

A tohle je jeden z dalších důvodů, proč retreaty tvořím. A proč mi dávají tak hluboký smysl.

Protože věřím, že žena nepotřebuje být pořád silná.
Někdy potřebuje jen místo, kde může na chvíli povolit.