POTLAČENÉ EMOCE

JAK PŘESTAT POTLAČOVAT EMOCE A NAUČIT SE JIM NASLOUCHAT

Přestaňme dělit emoce na dobré a špatné

Kolikrát jsi slyšel/a: „Hlavně mysli pozitivně.“
Nebo: „Tohle je špatná emoce, tu nech být.“

Jenže… žádné pozitivní nebo negativní emoce neexistují.
Existují jen emoce.
Všechny jsou naše.
Všechny mají svůj smysl.

EMOCE, KTERÉ NECHCEME VIDĚT

Vztek, žárlivost, hněv, zoufalství, odpor… často jsou považovány za „nežádoucí“. Už od dětství slyšíme: „Nebuď vzteklý, to se nehodí.“ nebo „Nebuď hysterická, to není hezké.“

Jenže i tyto emoce mají své místo. Vznikly během evoluce jako signál přežití. Díky strachu naši předkové věděli, kdy se schovat. Díky vzteku dokázali bránit své hranice. Díky smutku se uměli stáhnout a obnovit síly.

A i dnes nám přinášejí jasnou zprávu:

něco potřebujeme,
něco se dotýká našich hranic,
něco volá po změně.

A i dnes nám přinášejí jasnou zprávu: nejsou omylem, nejsou překážkou, ale ukazují, co je pro nás důležité. Připomínají, že něco v našem životě není v souladu – a volají nás k tomu, abychom se zastavili a podívali se dovnitř.

A někdy je dobré si položit otázku a zamyslet se, kam se poděly naše instinkty spojené s emocemi?
Dříve jsme se na ně spoléhali.
Strach nás chránil, vztek nás mobilizoval, smutek nás učil přijímat ztrátu a znovu nacházet sílu.

Jenže v moderní době jsme tyto instinkty začali potlačovat – nahradili jsme je:

tlakem na výkon,
rozumovými argumenty,
nebo snahou být „v pohodě“.

A tak jsme se od vlastního kompasu postupně odpojili. Emoce pak přicházejí hlasitěji, vybuchují nebo se somatizují v těle.

CO SE DĚJE, KDYŽ EMOCE POTLAČUJEME?

Když se je snažíme zahodit, zmačkat, nevšímáme si jich, zůstávají v nás jako v papiňáku. Tlak roste – neviditelně, ale jistě. A pak přijde okamžik, kdy to nevydržíme. Emoce exploduje – v podobě hádky, nemoci, vyčerpání nebo zoufalství.

Proč?
Protože emoce touží po uvolnění! Už to nemůže vydržet, tak se skrze naše tělo manifestuje.

Jedna moje klientka vzala papír, napsala na něj svou emoci, zmuchlala ho a chtěla vyhodit. Jenže emoce takhle nezmizí. Ona se nespálí jen proto, že ji odsuneme. Potřebuje být uznána, prožitá, pojmenovaná. A pak se může proměnit.
Někdy v klid. Někdy v sílu. Někdy v jasné rozhodnutí.

Dávám tady doporučení na knihu Emoční kód od spisovatele – Bradley Nelsona, tady je popsaná krásně cesta s emocemi v těle a jakým způsobem se ukládají do těla.

EMOCE JAKO KOMPAS

Často máme pocit, že emoce nás zahlcují, ovládají nebo jsou nebezpečné. Ve skutečnosti ale platí, že když se je učíme vnímat a pojmenovat, ztrácí svou hrozivou sílu. Emoce se pak stávají naším kompasem – ukazují nám, kudy se můžeme vydat, co je pro nás důležité a kde je potřeba změna. Nejsou překážkou, ale signálem. Když jim nasloucháme, začínají být zdrojem porozumění sobě samým i druhým.

Neumíš pracovat s emocemi a chtěl/a bys?

Vyzkoušej:

1. Přijmout, že všechny mají právo být.

Prvním krokem je přestat se hodnotit za to, co cítíme. Není špatně cítit vztek, smutek nebo žárlivost. Tyto pocity se v nás objevují proto, že něco ukazují – a mají plné právo existovat. Ve chvíli, kdy si dovolíme je přijmout, přestávají nás ovládat z pozadí.

2. Pojmenovat: co vlastně cítím? Kde to cítím v těle?

Když si emoci dovolíme pojmenovat, dostává tvar. Už to není jen neurčitý tlak nebo napětí, ale konkrétní zkušenost. Pomáhá ptát se: Co vlastně cítím? Jak se to projevuje v mém těle? Tím si tvoříme vlastní mapu, podle které se postupně učíme orientovat v našem těle i životě.

3. Podívat se na opačný pól.

Každá emoce má svou druhou stranu. Strach může ukazovat cestu k odvaze, žárlivost nás zve do důvěry, pýcha se může proměnit v pokoru. To neznamená popřít, co cítíme, ale rozšířit perspektivu. Vidět, že i v nepříjemných emocích je ukrytá možnost růstu.

4. Dát si prostor, kde emoce mohou bezpečně projít.

Emoce potřebují pohyb – aby mohly přijít a odejít. Bezpečný prostor může mít mnoho podob: rozhovor s blízkým člověkem, psaní deníku, dechová technika, pohyb, nebo terapeutický proces. Důležité je vědět, že je nemusíme držet v sobě. Tím, že jim dovolíme plynout, zůstáváme v kontaktu se sebou i s druhými.

EMOCE NEJSOU NEPŘÍTEL, „JEN“ JE TŘEBA JE POCHOPIT

A právě o tom je můj kurz Emoce jako lék.

Na podzim otevírám nový cyklus – prostor, kde se učíme s emocemi zacházet jinak. Ne jako s nepřítelem, ale jako s průvodcem. Vyzkoušíme techniky, které vám pomohou emoce přijmout, porozumět jim a využít jejich moudrost v každodenním životě.

Protože emoce nejsou slabost.
Nejsou překážka.
Jsou klíčem k sobě.

Připoj se – ještě jsou volná místa.