Kolikrát jste už slyšeli: „Hlavně mysli pozitivně.“ Nebo: „Nebuď vzteklá,...
Přečíst článekPÁROVÁ TERAPIE · PRÁCE S EMOCEMI
Nevěra nekončí odhalením
Co všechno v nás zanechává?
Katy Šilarová
Nevěra je téma, se kterým se ve své terapeutické praxi setkávám poměrně často. Někdy přicházejí páry, které se po nevěře rozhodly zůstat spolu. Chtějí svému vztahu dát další šanci, ale zjišťují, že to není tak jednoduché, jak si možná na začátku představovaly. Jindy ke mně přichází člověk sám. Partner odešel za někým jiným, vztah skončil a on se snaží pochopit, co se vlastně stalo, jak se s tím vyrovnat a jak pokračovat dál.
Někdy se téma nevěry objeví až po letech. V úplně jiném vztahu, s jiným partnerem, který třeba nikdy nic podobného neudělal. Právě to mě na nevěře z terapeutického pohledu zajímá. Co všechno v nás může zanechat, i když už samotná nevěra dávno skončila? Protože odhalení nevěry bývá jen jedním okamžikem v mnohem delším příběhu. To, co následuje, může ovlivnit náš vztah k partnerovi, k sobě samým i to, jak budeme prožívat blízkost v budoucnu.
Když se najednou změní všechno, čemu jsme věřili
Představte si, že žijete ve vztahu, ve kterém máte nějakou představu o společném životě. Možná není všechno ideální. Občas se hádáte, někdy si nerozumíte, máte méně času jeden na druhého. Přesto věříte, že víte, s kým žijete a na čem váš vztah stojí. Pak zjistíte, že váš partner měl někoho jiného.
Najednou se mohou začít objevovat otázky, které vás předtím vůbec nenapadaly. Jak dlouho se to dělo? Kdy se náš vztah začal měnit? Co z toho, co jsme spolu prožívali, bylo skutečné? A někdy přijde i otázka, která bolí ještě víc. Jak je možné, že jsem to nepoznala? Že jsem to nepoznal?
Nevěra totiž nemusí otřást jen důvěrou v partnera. Může zasáhnout také naši důvěru ve vlastní vnímání. Začneme zpětně procházet společné vzpomínky, rozhovory, dovolené i obyčejné večery doma. Hledáme okamžiky, kdy jsme si možná něčeho měli všimnout. A někdy se postupně dostaneme až k pochybnostem o vlastní hodnotě. Co má ten druhý člověk, co já nemám? Proč jsem nestačila? Proč jsem nestačil?
To, že nám byl partner nevěrný, nic nevypovídá o naší hodnotě jako člověka. Může to ale velmi silně ovlivnit, jak sami sebe v danou chvíli vnímáme. A právě proto bývá důležité věnovat pozornost nejen tomu, co se stalo mezi partnery, ale také tomu, co se začalo odehrávat uvnitř každého z nich.
Proč nestačí říct si, že už chceme jít dál? Že uděláme tlustou čáru za vším?
Představme si pár, který se rozhodl po nevěře pokračovat. Proběhly náročné rozhovory, partner, který byl nevěrný, se omluvil, slíbil změnu a oba se shodli, že chtějí na vztahu pracovat. Nějakou dobu se jim daří. Pak ale přijde obyčejná situace. Jeden z partnerů se zdrží v práci a nebere telefon.
Pro někoho by to znamenalo jen drobnou nepříjemnost. Pro člověka, který už zažil nevěru, se ale během několika minut může rozběhnout celá řada myšlenek. Proč se neozývá? S kým je? Říká mi vůbec pravdu? Objeví se napětí, strach, vztek nebo potřeba okamžitě zjistit, co se děje. A přitom se skutečně nemusí dít nic špatného.
Po bolestivé zkušenosti se totiž stáváme citlivějšími na situace, které nám je připomínají. Náš nervový systém může reagovat na známé podněty dřív, než si stačíme ověřit, co se ve skutečnosti odehrává. Rozumově můžeme vědět, že partner dnes říká pravdu. Přesto v nás může být strach, že se všechno zopakuje.
Rozhodnout se pokračovat ve vztahu ještě neznamená, že se v něm automaticky začneme znovu cítit bezpečně. Pocit bezpečí se vytváří postupně. Skrze každodenní zkušenosti, otevřenost, spolehlivost a možnost mluvit i o nepříjemných emocích. Zároveň je důležité rozlišovat, zda reagujeme na bolestivou vzpomínku, nebo na skutečné současné chování partnera. Pokud se opakují lži, tajnosti nebo porušování dohod, naše nejistota může být důležitým signálem, že se ve vztahu stále necítíme bezpečně z konkrétního důvodu.
Když si bolest z minulého vztahu přineseme do nového
Tohle téma se v individuálních terapiích objevuje i u lidí, kteří už s původním partnerem dávno nežijí. A to roky po nevěře. Někdy vztah skončí právě kvůli nevěře. Partner odejde za někým jiným a člověk, který zůstal, postupně hledá způsob, jak začít znovu.
Po nějaké době může přijít nová láska. Nový partner je pozorný, laskavý, vztah funguje a člověk má pocit, že konečně může být zase šťastný. Jenže pak se objeví situace, která mu připomene minulost. Partner odjede na víkend s přáteli, dlouho neodpovídá na zprávu nebo se změní jeho chování a my nevíme proč. A najednou se objeví známý strach. Co když mi zase někdo lže? Co když se znovu zamiluje do někoho jiného? Co když jsem opět něco přehlédla?
V tu chvíli může být velmi těžké rozlišit, jestli nás něco skutečně ohrožuje, nebo se v nás otevírá stará bolest. Můžeme vědět, že náš současný partner není ten, kdo nám ublížil, a přesto se v některých situacích znovu bát.
Náš nový partner nenese odpovědnost za nevěru člověka, se kterým jsme žili před ním. Zároveň ale může být součástí vztahu, ve kterém postupně získáváme jiné zkušenosti. Zkušenosti, že se můžeme na někoho spolehnout, že o svém strachu můžeme mluvit a že nemusíme všechno kontrolovat, abychom měli pocit jistoty. A že i když se někdy objeví nejistota, nemusí to automaticky znamenat, že se opakuje minulost. Právě proto má smysl věnovat se následkům nevěry i tehdy, když původní vztah už dávno skončil.
Co se vlastně skrývá pod naší nedůvěrou?
Když se ve vztahu objeví nedůvěra, často se soustředíme především na chování. Kontrolujeme, ptáme se, hledáme ujištění, někdy se stáhneme nebo začneme partnera obviňovat. Pod tím vším ale mohou být emoce a potřeby, kterým jsme zatím nevěnovali dost pozornosti.
Někdo může prožívat strach z opuštění, jiný stud, protože má pocit, že nebyl dost dobrý. Někdo se bojí znovu otevřít a být zranitelný. A někdo už nechce nikdy zažít bezmoc, kterou cítil, když zjistil pravdu. Navenek mohou tyto reakce vypadat podobně, uvnitř ale může každý člověk prožívat něco úplně jiného.
V terapii proto považuji za důležité zajímat se také o to, co se odehrává pod našimi reakcemi. Co ve mně vyvolává potřebu kontrolovat? Čeho se vlastně bojím, když partner neodpovídá? Co v tu chvíli potřebuji, abych se cítil bezpečněji? A dokážu o této potřebě mluvit tak, aby druhý člověk rozuměl tomu, co prožívám?
Někdy už samotné rozpoznání toho, co se v nás děje, přinese úlevu. Postupně se můžeme učit zacházet se svými emocemi jinak, aniž bychom je museli potlačovat nebo podle nich okamžitě jednat.
Kdo za co po nevěře odpovídá?
V terapii se také často dostáváme k otázce odpovědnosti. A tady považuji za důležité rozlišovat dvě věci, které se někdy velmi snadno zamění. Odpovědnost za nevěru a odpovědnost za to, jak náš vztah dlouhodobě fungoval.
Ve vztahu mohlo být mnoho nenaplněných potřeb. Mohla chybět intimita, společný čas, blízkost, komunikace nebo pocit, že nás druhý skutečně vnímá. To všechno stojí za pozornost, pokud chceme porozumět tomu, co se mezi námi dělo. Nevěra ale zůstává rozhodnutím člověka, který překročil hranice společné dohody.
Nespokojenost ve vztahu může být tématem pro rozhovor, hledání změny, párovou terapii nebo rozhodnutí vztah ukončit. Není však důvodem, proč by měl člověk, kterému bylo ublíženo, přebírat vinu za partnerovu nevěru.
Pokud se partneři rozhodnou zůstat spolu, oba mají před sebou určitou práci. Ten, kdo důvěru porušil, potřebuje převzít odpovědnost za své jednání a ukazovat změnu také v každodenním chování. Je důležité, aby dokázal naslouchat bolesti druhého, být pravdivý a respektovat dohodnuté hranice. Člověk, kterému bylo ublíženo, může potřebovat čas a prostor pro vlastní emoce, pro zpracování zkušenosti a pro znovunalezení důvěry v sebe. To ovšem neznamená, že má svoji bolest zvládnout bez podpory. A už vůbec to neznamená, že musí odpustit, zapomenout nebo ve vztahu pokračovat.
Někdy se v terapii postupně ukáže, že oba chtějí vztah obnovit. Jindy jeden z partnerů zjistí, že už pokračovat nechce. Obě možnosti si zaslouží respekt.
Když se snažíme vrátit vztah do podoby, jakou měl dřív
Po nevěře někdy zaznívá přání, aby bylo všechno zase jako předtím. A já tomu rozumím. Když prožijeme něco bolestivého, přirozeně toužíme vrátit se do období, kdy jsme se cítili jistěji. Jenže naše zkušenost už je jiná. Víme něco, co jsme předtím nevěděli. Prožili jsme něco, co změnilo náš pohled na partnera i na vztah.
Možná proto není nejdůležitější otázkou, jak vrátit vztah do původní podoby. Možná stojí za to ptát se, jaký vztah chceme vytvářet teď. Co potřebujeme změnit, aby nám v něm oběma bylo dobře? Dokážeme spolu mluvit i o tom, co je nepříjemné? A máme oba skutečný zájem na tom, aby se něco změnilo?
Někdy může právě tato zkušenost otevřít témata, kterým se partneři dlouho vyhýbali. To ale neznamená, že nevěra byla potřebná nebo že musela přijít, aby se vztah změnil. A také neplatí, že každý vztah po nevěře může nebo musí pokračovat.
Když vztah skončí, naše cesta pokračuje
Někdy se lidé rozhodnou rozejít. Jindy už rozhodnutí udělal jeden z partnerů a druhému nezbývá než se s novou situací postupně vyrovnat. A právě tehdy může být velmi těžké přijmout, že už nedostaneme všechny odpovědi, které bychom chtěli. Možná nikdy úplně nepochopíme, proč se druhý rozhodl právě takhle. Možná se nedočkáme omluvy nebo uznání toho, jak moc nám ublížil.
Přesto můžeme postupně hledat cestu, jak se znovu opřít sami o sebe. Jak zpracovat smutek, vztek, zklamání nebo pocit odmítnutí. Jak obnovovat vlastní hranice a důvěru ve svůj úsudek. A jak jednou vstoupit do dalšího vztahu, aniž bychom od nového partnera automaticky očekávali to, co jsme zažili v minulosti.
Nemusí to být rychlé ani jednoduché. Každý člověk potřebuje jiný čas, jinou podporu a někdy také jiný způsob, jak se s bolestivou zkušeností vyrovnat.
Co bych si přála, abychom si z toho odnesli?
Pokud právě procházíte nevěrou, chtěla bych vám připomenout, že nemusíte mít hned jasno. Nemusíte okamžitě vědět, jestli odpustíte, jestli zůstanete, nebo jak bude váš život vypadat za několik měsíců.
A pokud jste si nevěrou prošli v minulosti a dnes zjišťujete, že vás některé situace stále zraňují, neznamená to, že jste se nikam neposunuli. Možná je ve vás ještě něco, co potřebuje pozornost.
Zkuste se někdy místo otázky „Proč zase takhle reaguji?“ zeptat sami sebe: „Co se ve mně právě teď odehrává a co v tuhle chvíli potřebuji?“
Naše emoce nám mohou ukazovat, kde se cítíme ohrožení, co nás bolí a po čem toužíme. A když jim začneme lépe rozumět, můžeme postupně měnit také způsob, jakým zacházíme sami se sebou i se svými vztahy.
Emoce ukazují směr. Nenaplněná potřeba nám ukazuje cíl.
Když potřebujete podporu
Pokud procházíte nevěrou, snažíte se znovu najít důvěru ve vztahu nebo si uvědomujete, že vás bolestivá zkušenost z minulosti ovlivňuje i v současném partnerství, můžete se na mě obrátit.
V individuální i párové terapii společně hledáme souvislosti mezi tím, co prožíváme, jak reagujeme a co ve vztazích potřebujeme. Někdy pracujeme na obnově blízkosti mezi partnery, jindy na tom, aby člověk dokázal uzavřít bolestivou kapitolu svého života a pokračovat dál.
Více informací o párové terapii najdete na katerinasilarova.cz/parova-terapie.
Katy ♡
Katy Šilarová
Individuální, párová a skupinová terapie
Další články
Co ženy skutečně hledají na retreatech?
Ženy často přijíždějí na retreat s jediným přáním – na...
Přečíst článekSamota ve vztahu: proč se ve vztahu cítíš sama (a co se za tím opravdu skrývá)
Pocit samoty ve vztahu nemusí znamenat konec. Zjisti, proč vzniká,...
Přečíst článekRetreat: Poznej sebe samu v blízkosti koní – „Proč někdy nestačí jen přemýšlet?“
Někdy nestačí jen přemýšlet. Některé odpovědi se totiž neobjevují v...
Přečíst článek